Metodika ověřování

Odkud beru znění

Znění předpisů beru z primárních pramenů: Sbírky zákonů a e-Sbírky pro české právo, Úředního věstníku a EUR-Lexu pro právo EU. U vlastní práce navíc mám právní znění v lokální databázi, proti které se citace ověřuje ještě před tím, než ji napíšu. Sekundární zdroje (komentáře, portály, přehledy judikatury) používám jako navigaci, kudy se k primárnímu prameni dostat, ne jako náhradu jeho znění.

Tři vrstvy každého tvrzení

Právní text, výklad a fakta konkrétního případu nejsou totéž a míchat je dohromady je nejčastější zdroj chyb. Proto u analýz odděluji tři vrstvy:

• ověřené právo Doslovné znění účinného ustanovení, s citací, kterou lze zkontrolovat v prameni.
• inference Můj výklad, dovození nebo názor. Může být správný a může se mýlit, ale není to text zákona a takhle ho i označuji.
• chybějící fakta To, co závisí na okolnostech konkrétního případu, které nemám. Místo domýšlení je vypíšu jako otázky, které by odpověď změnily.

Stejnou logiku vynucuje i prompt builder ve výstupech, které skládá, a rozebírají ji poznámky Práce s normou a Proč AI halucinuje u českého práva.

Žádná citace paragrafu bez ověření

Tvrdé pravidlo: než uvedu konkrétní paragraf s tvrzením o jeho obsahu, otevřu jeho znění v prameni a ověřím, že říká to, co tvrdím. Citace „z paměti" je pro mě halucinace, i když zní věrohodně. Když ustanovení nemám jak ověřit, napíšu to výslovně a necituji ho jako jisté. Číslo paragrafu ani jeho obsah si nikdy nevymýšlím. Proč to u českého práva platí dvojnásob, vysvětluje samostatný zápisek o halucinacích.

Novely a přečíslování

Předpis se mění pod stejným číslem. Novela umí přepsat obsah paragrafu, aniž by se změnilo jeho číslo, a starší i novější znění spolu koexistují ve zdrojích i v paměti jazykových modelů. Proto u citace hlídám nejen číslo, ale i účinné znění ke dni, ke kterému tvrzení platí. U textů, kde na tom záleží, uvádím stav ke konkrétnímu datu.

Judikatura jako navigace

Odkazy na rozhodnutí soudů vedou na primární zdroje (curia.europa.eu, HUDOC, weby Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu, NALUS). Anotace u nich jsou moje shrnutí, ne opis odůvodnění. Judikát bere jako vodítko, kterým směrem se výklad vyvíjí, ne jako hotovou odpověď na konkrétní případ. Před ostrým použitím v podání patří každé rozhodnutí ověřit v jeho plném znění.

Revize a datování

Obsah je živý. Karty předpisů, mapa výzkumu i kurz nesou datum revize a průběžně se aktualizují, jak se mění právo nebo jak něco doověřím. Vyvrácená hypotéza se škrtne, ne smaže, aby zůstalo dohledatelné, co a proč padlo. Sledované legislativní procesy (třeba vyhlášení unijních balíčků nebo přijetí adaptačního zákona) mají v textu výslovnou výhradu, dokud nejsou hotové. Rozpracovanost je přiznaná, ne schovaná.

Co to není

Tenhle web není poskytování právních služeb a jeho obsah není právní rada na konkrétní situaci. Je to výzkumný a vzdělávací materiál s doloženým procesem. Pro rozhodnutí ve vlastní věci si tvrzení ověřte v prameni nebo se obraťte na advokáta. Odpovědnost za použití nese čtenář. Jak průběžně vznikají jednotlivé hypotézy, ukazuje mapa výzkumu.