TL;DR

První ucelená regulace umělé inteligence na světě. Neřídí AI podle toho, co je, ale podle toho, kde a k čemu se používá. Osm praktik zakazuje úplně (manipulace, social scoring, odvozování emocí na pracovišti a další, čl. 5), vyjmenovaná vysoce riziková použití pouští na trh jen s řízením rizik, dokumentací, lidským dohledem a posouzením shody po vzoru CE značení (čl. 6 a příloha III), chatbotům a syntetickému obsahu ukládá informační povinnosti (čl. 50) a zbytek nechává být. Zvláštní kolej mají základové modely typu GPT (kap. V, práh systémového rizika 10^25 FLOPS).

Povinnosti nabíhají postupně: zákazy a AI gramotnost od 2. 2. 2025, režim obecných modelů a sankce od 2. 8. 2025, transparentnost od 2. 8. 2026, vysoké riziko po odkladech z balíku Digital Omnibus od 2. 12. 2027 (příloha III), respektive 2. 8. 2028 (AI ve výrobcích). Pokuty až 35 milionů eur nebo 7 % celosvětového obratu.

Celý průběžný komentář s časovou osou a rozborem po kapitolách je na kartě AI Act.

Rektor Univerzity OSN Tshilidzi Marwala tvrdí, že debaty o právu AI a o správě AI (governance) selhávají, protože se vedou odděleně, přestože jde o tři vrstvy jednoho problému. Právo nastupuje až po újmě, určuje odpovědnost a chrání práva, ale škodě samo nepředchází. Správa působí dřív, tvaruje návrh systémů, pobídky a dohled, jenže bez opory v právu není vymahatelná. A třetí vrstvou je vyvažování, tedy přiznání kompromisů mezi rychlostí a bezpečností, transparentností a zneužitelností, inovací a opatrností. Každá vrstva sama o sobě selže: samoregulace průmyslu bez demokratického mandátu je jen preference, zákony bez pojmenovaných kompromisů se lámou na realitě a etické rámce bez odpovědnosti za újmu zůstávají ideálem.

Praktická pointa je v pořadí kroků. Před psaním zákona pojmenovat kompromisy, které má řešit, před stavbou správního rámce vyjasnit, jaká práva má držet, a na konci vždy umět říct, kdo odpovídá, když AI ublíží. Právo na přezkum automatizovaného rozhodnutí je k něčemu jen tehdy, když byl systém od začátku postavený vysvětlitelně a auditovatelně, ne když se to dolepí zpětně. Stejný argument, na kterém stojí hypotéza H4 na mapě výzkumu.

Anthropic 12. května 2026 zveřejnil sadu Claude for Legal: 12 pluginů podle právních oblastí, přes 20 MCP konektorů na nástroje, které kanceláře už používají, a přes 80 agentů pro opakované postupy. Repozitář je veřejně na GitHubu. Dokumentace rámuje výstupy jako podklady ke kontrole právníkem, ne hotové právní závěry. Pluginy přinášejí postup, ne znalost českého práva, ta musí přijít ze zdrojů, proti kterým se dá výstup ověřit.

Souvislosti v zápisku Co z Claude-Native Law Firm můžeme aplikovat v českých podmínkách.

Lidí, kteří se u soudu zastupují sami, přibývá a čím dál víc je k tomu pohání AI. Angličtina pro to razí nový termín, vibe lawyering, souzení podle pocitu s chatbotem místo placeného advokáta. V občanských sporech v Anglii a Walesu klesl podíl věcí s advokátem na obou stranách z 51 % v roce 2022, kdy vyšel ChatGPT, na 42 % v roce 2025. V amerických federálních civilních sporech se podíl lidí zastupujících sami sebe zvedl z dlouhodobě stabilních 11 % na 17 % v roce 2025.

Nástroje ale nejen pomáhají. Halucinují judikáty, kanadské soudy letos označily neexistující případy v 79 rozhodnutích proti 7 za celý rok 2024, a systematicky ponoukají k žalobám, zrazují od smíru a nadhodnocují šance na výhru. Podání proto bobtnají, u věcí se samozastupováním je v USA v prvních 180 dnech o 158 % více dokumentů než v době před AI. Výsledky jsou smíšené. Vedle prohraných kauz s vymyšlenou judikaturou stojí Garfield AI, regulátorem schválená „AI advokátní kancelář”, kde dokumentaci odvede stroj, ale u soudu argumentuje člověk.

Otázku, jestli má za výmysly modelu odpovídat i jeho tvůrce, otevírá spor, který Economist odbývá jedinou větou („ChatGPT is not a lawyer”). Celý je rozebraný v zápisku Nippon v. OpenAI: ne halucinace, ale vada designu.

Série 13 preregistrovaných experimentů na 4 093 účastnících. Lidé, kteří přiznali použití AI, dostávali v průměru nižší hodnocení důvěryhodnosti než ti, kteří mlčeli, i když byl výstup identický. Efekt se opakoval napříč profesemi i formulacemi přiznání a nezmizel ani tehdy, když bylo přiznání povinné. Odhalení třetí stranou ale dopadlo výrazně hůř než dobrovolné přiznání (d = 1,66 proti 0,81). Penalizaci podle autorů tlumí prostředí, kde je používání AI otevřeně uznávanou praxí.

Co znamenají velikosti efektu d, ukazuje stupnice přímo v článku. Podrobný rozbor v zápisku Paradox transparentnosti.