Co z Claude-Native Law Firm můžeme aplikovat v českých podmínkách

Koncem února 2026 publikoval americký právník Zack Shapiro na síti X text The Claude-Native Law Firm. K dnešku má přes osm milionů zhlédnutí a podle Toma Martina z LawDroid Manifesto ho četlo zhruba milion a půl právníků. Shapiro v něm popisuje praxi své dvoučlenné kanceláře Rains LLP, která obsluhuje kolem dvou set startupů a investorů. Žádný tým koncipientů, žádný specializovaný právní software. Claude a sada vlastních instrukčních souborů.

Deset let praxe v instrukčních souborech

Shapiro neprodává zázračná zadání. Svůj úsudek přepsal do takzvaných skills, textových souborů, které si Claude načte pokaždé, když rozpozná známý typ práce. Revize smlouvy tak nese jeho kontrolní seznam, jeho stupnici závažnosti, jeho formát výstupu i pravidlo, kdy se má věc vrátit člověku. Zadání pro složitější úkoly píše v rozsahu kolem dvou tisíc slov, zhruba jako pokyn, který partner kanceláře dává mladšímu kolegovi. Sám to shrnuje tak, že kdo umí zadávat práci mladšímu kolegovi, umí ji zadat i Claudovi.

Největší pozornost v reakcích vzbudila pasáž o Wordu. Claude u Shapira otevírá .docx jako XML a zapisuje do něj úpravy stejně, jako je zapisuje Word. Protistrana pak dostane obyčejný dokument se sledovanými změnami, žádný výstup z chatu.

Richard Tromans z Artificial Lawyer k tomu suše poznamenal, že miliony právníků zjevně netušily, že tohle běžné předplatné umí. Teď to vědí. A ví to i Anthropic, který mezitím vydal oficiální právní plugin a v květnu ho rozšířil o dvanáct oborových modulů a přes dvacet konektorů na nástroje, které kanceláře už používají.

Přesné zadání je umění, které právníci denně trénují

Jádro metody nemá s common law nic společného. Kontrolní seznamy, standardní formulace, pravidla eskalace, tón dopisů pro různé typy klientů, to všechno se dá zapsat česky a pro české agendy. Právník, který umí napsat přesné zadání pro člověka, má natrénované přesně to, co tahle práce vyžaduje.

Mění se tím ekonomika malé praxe. Corsino San Miguel to v žurnálu skotské komory popsal jako soutěž zapsanou metodou místo soutěže počtem lidí. Vzácným aktivem je právník, který svou metodu dokáže popsat tak jasně, aby šla spustit znovu.

Vyplatí se to vůbec?

A co cena? Klienti budou tlačit dolů a zároveň nosit vlastní podklady psané umělou inteligencí, a s rostoucími náklady na provoz modelů se pak nabízí otázka, jestli se to pořád vyplatí. To záleží. Když má praxe nastavené procesy a aspoň zčásti automatizovanou kontrolní vrstvu, kterou si profesionál dokáže postavit svépomocí, jsou střední a velké modely prostě multiplikátor. Pokud měsíční náklad na jejich provoz vyjde stejně nebo levněji než náklad na jednoho člověka, tak to dává ekonomicky smysl.

A jedna věc, která se v debatě o cenách ztrácí. Právní práce s pořádně připravenými zdroji nepotřebuje nejvyšší modely ani uvažování vyšponované na maximum. Kolik výkonu je potřeba, řídí složitost konkrétního úkolu, ne nejvyšší dostupný model. Velká část opakující se agendy běží spolehlivě na levnějším stupni, a to hraje přesně proti obavě z rostoucích nákladů.

Claude zná české právo hůř a zdroje nejsou zadarmo

Shapiro má ale tři výhody, které se s návodem nepřenášejí.

Jazyk a znalost. Velké modely znají common law v angličtině nejlíp ze všeho, co kdy četly. České právo znají povrchněji, a tím roste riziko sebejistých chyb, od posunutého výkladu paragrafu po vymyšlenou spisovou značku. Stejný pracovní postup, který v prostředí common law funguje z paměti modelu, tady potřebuje oporu ve zdrojích.

Zdroje. Judikatura v zemích common law je z velké části veřejná, takže se na ní dá stavět zadarmo. Česká rozhodnutí jsou roztroušená po webech soudů, komentáře sedí v placených databázích a otevřené rozhraní e-Sbírky vrací surová data, se kterými je potřeba nejdřív něco udělat. Ověřovací vrstvu si česká praxe musí postavit, nebo koupit.

Lokalizace znalost nedodá. První česká lokalizace oficiálních právních skillů už existuje a stojí za to si ty soubory otevřít. Uvnitř jsou přeložené pracovní postupy, americké reference vystřídaly české předpisy a čeští regulátoři. Užitečný začátek. Znalost českého práva tím ale do modelu nepřibyla, změnilo se jen to, na co se má dívat. Soubory to ostatně přiznávají samy, bez napojení na databázi zůstává dohledání judikatury a znění předpisů na vás.

Bez ověření je to jen rychlejší hádání

Pro českou praxi z té vlny plynou tři věci.

Zapsat vlastní metodu jde snáz, než to zní. Agenda, která se opakuje, třeba prvotní kontrola NDA (smluv o mlčenlivosti), se do instrukčního souboru vejde za pár okamžiků. Kontrolní otázky, hranice, kdy věc eskalovat, formát výstupu. Programování u toho není žádné, skill je obyčejný text.

Oddělení metody od znalosti je spíš návyk než technika. Instrukční soubor říká, jak se má pracovat. Co platí, přichází ze zdroje, proti kterému se výstup dá ověřit. Tvrzení o právu, které prošlo jen pamětí modelu, do klientského výstupu nepatří.

A jestli to celé drží, se pozná rychle. Stačí první úlohy vést na věci se známou odpovědí. Rozdíl mezi přesvědčivým a správným výstupem se ukáže za jedno odpoledne.

Tempo mezitím určuje kapitál. Bloomberg Law popsal nástup kanceláří stavěných kolem AI od prvního dne, za jednou z nich, Norm Law, stojí Bain Capital, Blackstone a Vanguard. Business Insider v březnu přidal další příklad, praxi Crosby s investory Sequoia Capital, Bain Capital Ventures a Index Ventures. Do Česka ten tlak dorazí přes rozpočty klientů.