Co smíte pustit do generativní AI a co si z ní smíte vzít

Generativní AI se stala běžným pracovním nástrojem, a tak se sluší mít po ruce pravidla hry. Nejsou nová. Skoro všechno, co pro prompty a výstupy platí, plyne ze zákonů, které tu byly dávno před chatboty, jen na ně dopadají v novém prostředí. Platí přitom jednoduchá zásada: co je protiprávní mimo AI, je protiprávní i s ní. A od letoška k tomu přibývá vrstva, kterou starší příručky neznají, povinnosti transparentnosti z AI Actu.

Co nepatří do promptu

Čtyři kategorie vstupů, u kterých se vyplatí zastavit.

Cizí autorská díla. Kdo do modelu nahraje cizí text, fotografii nebo kód a nechá je přepracovat, užívá dílo ve smyslu § 12 autorského zákona a potřebuje k tomu licenci. Výstup tím není očištěn, práva k němu nezískáte. Existují dvě praktické výjimky. Užití pro osobní potřebu bez hospodářského prospěchu (§ 30 autorského zákona), tedy tapeta na vlastní mobil ano, podklad pro klientskou prezentaci ne. A licence pro karikaturu, parodii nebo pastiš (§ 38g). Pozor na jednu zradu: volné užití pro osobní potřebu se nevztahuje na počítačové programy (§ 30 odst. 3), cizí kód si tedy „pro sebe” přepracovat nechat nesmíte ani doma.

Osobní údaje třetích osob. Prompt s údaji o konkrétním člověku je zpracování osobních údajů a GDPR pro něj neplatí o nic méně než pro databázi. Bez právního titulu podle čl. 6 do modelu údaje kolegů, klientů ani sousedů nepatří, tím spíš, že řada služeb vstupy ukládá a používá k dalšímu trénování.

Podobizny. Zachytit podobu člověka tak, aby byl rozpoznatelný, jde jen s jeho svolením, a totéž platí pro její rozšiřování (§ 84 a § 85 občanského zákoníku). Nahrát cizí fotku a nechat ji upravit, dosadit tvář kolegyně do vygenerované scény nebo „omladit” známou osobnost pro reklamu, to všechno naráží na ochranu osobnosti dávno před tím, než se řekne deepfake.

Firemní data a mlčenlivost. Obchodní tajemství, klientská data a cokoli pod NDA (dohodou o mlčenlivosti) do veřejné služby nepatří, pokud nemáte režim, který vstupy nepoužívá k trénování, a smluvní záruky. Praktické měřítko: do promptu jen to, co byste byli ochotni poslat cizí firmě e-mailem bez NDA.

Komu patří výstup

Autorské dílo je jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora (§ 2 odst. 1 autorského zákona) a autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila (§ 5 odst. 1). Model tedy autorem není a být nemůže. Jenže samotné zadání promptu z vás autora typicky taky neudělá, výsledek generuje stroj, ne vaše tvůrčí činnost.

Prakticky to znamená trojí. Výstup vzniklý z běžného zadání nejspíš není chráněný vůbec, a kdokoli ho může převzít, aniž byste se mohli bránit autorským právem. Autorem se stanete tam, kde je ve výsledku váš vlastní tvůrčí vklad, buď na vstupu (model jen retušuje vaši malbu, koriguje vaši povídku), nebo na výstupu (vygenerovaný polotovar tvůrčím způsobem zpracujete). A protože hranice je mlhavá, vyplatí se u důležitých výstupů uchovat záznam tvůrčího procesu, ať máte čím vklad doložit.

Poslední vrstvou jsou podmínky služby. Věta „výstup je váš” v podmínkách platformy je smluvní ujednání mezi vámi a poskytovatelem, autorskoprávní ochranu proti zbytku světa nezakládá. A některé služby si zpětně berou širokou licenci k tomu, co u nich vytvoříte nebo nahrajete. U loga, klíčového vizuálu nebo textu, na kterém má stát značka, proto podmínky čtěte dřív, než na výstupu postavíte byznys.

Kdy musíte výstup označit

Tady se od srpna 2026 mění etiketa v povinnost. Čl. 50 AI Actu ukládá, aby člověk poznal, že komunikuje se strojem, aby syntetický obraz, zvuk i text nesly strojově čitelné označení, aby byl deepfake přiznán a aby byl označen i AI text zveřejněný k informování veřejnosti o věcech veřejného zájmu, ledaže prošel lidskou redakční kontrolou a někdo za něj nese redakční odpovědnost. Podrobný rozbor je v komentáři k čl. 50 na kartě AI Act.

I mimo tyhle povinnosti platí, že výstup je jen tak pravdivý, jak dobrá byla data a štěstí. Jazykové modely halucinují systémově, ne výjimečně, přesvědčivá formulace není důkaz. Cokoli, co má nést důsledky (čísla, citace, právní tvrzení), se ověřuje proti zdroji. A vydávat čistě strojový text za vlastní lidskou práci je problém i tam, kde to zákon výslovně nezakazuje, od akademické etiky po smluvní podmínky.

Kdo ručí, když se to pokazí

Za zveřejněný výstup odpovídá ten, kdo ho zveřejnil. Zásah do autorských práv, do ochrany osobnosti nebo šíření nepravdy o třetí osobě jde za vámi bez ohledu na to, že text nebo obrázek vyrobil stroj. Vůči poskytovateli služby hrozí smluvní sankce (zablokování účtu) a v podmínkách bývá i regres, pokud by kvůli vašemu obsahu žaloval poskytovatele někdo třetí. A otázka, kdy za výstup odpovídá sám poskytovatel modelu, je právě teď předmětem živého sporu, který rozebírám v zápisku Nippon v. OpenAI.

Checklist před odesláním promptu i zveřejněním výstupu

1. Nevkládám cizí dílo bez licence (a nespoléhám na osobní potřebu tam, kde jde o práci nebo o kód).
2. Nevkládám osobní údaje a podobizny lidí, kteří k tomu nedali souhlas.
3. Nevkládám firemní tajemství do služby, která na mých vstupech trénuje.
4. U výstupu vím, jestli mám tvůrčí vklad, a podle toho s ním nakládám (a u důležitých věcí mám záznam procesu).
5. Výstup značím, kde to čl. 50 AI Actu vyžaduje, a fakta ověřuju proti zdroji.
6. Před zveřejněním se ptám, komu by výstup mohl šlápnout na práva, a případně ho pouštím k lidské kontrole.